(Suffer)
Nechce se mi věřit, jak čas běží rychle! Nedávno Suffer oslavili deset let a zároveň jsou to tři roky od jejich posledního alba „13“. Dlouho se nic nedělo, ale aktuálním singlem „Strikes Back“ o sobě dávají Suffer opět vědět. Nevím, kolik nynějších fans si pamatuje jejich začátky a zároveň si nejsem jistý, zda současná Suffer tvář může být blízká nynější podobě hardcorové „scény“. Ať tak či onak, jsou zpátky a stejně jako před léty mají v sobě stále dost emocí …
„Třebonští kapříci“ se ve svých začátcích nechali ovlivnit U.S. labelem Fat Wreck Chords. Za léta hraní se jejich tvorba na jednotlivých albech posouvala do melodičtějších poloh. Novou tvář Suffer nastínili již na posledním albu „13“. „Strikes Back“ je opět o kousek dál. Možná to přijde jen mně, ale Sufer začali být více sami sebou a přestali přemýšlet jestli hardcore hrají nebo nehrají. Vyzráli a svůj dar dělat melodické písničky rozhodně neztratili.
Kluci si s vypětím všech sil tento CD singl napsali, nahráli, graficky udělali a také sami vydali. Vždycky se na svých titulech podíleli prací i finančně. Nic jim nespadlo samo „do klína“ a této jejich snahy jsem si vždy cenil! „Strikes Back„ je kompletně v jejich režii!
Nová Suffer tvář by se dala přirovnat k mixu kapel z Fat Wreck, lehce říznutých těmi „melo-patko-Victory“ spolky. První varianta je mi sympatičtější, druhá již méně. Součásný „emo-punkový“ model se mi čím dál víc vzdaluje, přesto v Suffer stále cítím víc sympatického. Mají osobitost i snahu dělat věci sami po svém. Je poznat, že skladby jsou dokonale napsané a Míra (Suffer kytara - zpěv, Studio Kamarád - zde nahrávka vznikla) věnoval spoustu času jejich produkci.
Na singlu je šest melodických skladeb vycházejících z kořenů melodického hardcore nebo pop punku. Oproti poslednímu albu „13“ působí zralejším a co víc - tvrdším dojmem. Jsou skvěle napsané a dobře poskládané. Ať to vezmu z jakého chci úhlu, tak v Suffer muzice vždycky bylo něco, co je oproti ostatním kapelám podobného stylu posouvalo o kus dál. Tím bodem je (a možná jen v mých očích), že jsou „rodina“. To se podle mně projevuje na nových skladbách víc než kdy předtím. „Mission Incomplete“, „Second Chance“, „Demon´s Laught“, „Just Another Love Song“, „Freak In My Mind“ a „One Last Day“ jsou s přehledem napsané, zahrané i zazpívané pecky. Celkově je „Strikes Back„ více o pohodě a o osobním každodenním životě, než o válce se světem.
Textově se také posunuli o velký kus dál. Autorem všech textů je bassák VikkTORR. Mají optimistický nádech, něco říkají a ve finálním sdělení jsou positivní, což obdivuji, protože to mě osobně po letech dost opouští!
Výtku, ač nerad, bych směřoval k designu. Nemám rád dva druhy obalů - gore se zohyzděnými kusy lidských těl a lechtivé s polonahejma ženskejma … ! Fakt sorry, ale tohle nedávám a působí to na mně nevkusně. Budu z 97% upřímnej, když řeknu, že tohle mně vždycky odradilo od koupě (možná i poslechu) desky. Tři procenta jsou vyjímky – poslední deska World Burns To Death, kde je obal v naprosté koncepci s jejím sdělením, 9“ palec Das Oath, protože je naprosto skvělej a 10“ Coche Bomba „Poco O Nada“, kterej jsem dostal od kamaráda Žrouta darem. Ten měl navíc děsnou radost, že sehnal desku s odkrytejma genitáliema a předělaným logem Ebulliton Records… he he he … . Takže asi tak!
Suffer „Strikes Back“ … (S)
Suffer
Více na old.czechcore.cz
|
