Hard core takový jaký byl a proč mě strhl! Přesně tahle věta, kterou kdysi napsal Bobík do jedné recenze ve fanzinu Diffrent Life, mě napadla po prvních pár vteřinách, které THE BROOD vysmažili na úvod první skladby "Closed Doors". Kdybych nevěděl jakou kapelu poslouchám, skoro bych se vsadil, že se Deathreat přeci jen nakonec dokopali k nějaké nové nahrávce - ano tak dobré to je. Neotesaný a řádně nasraný US hard core s punkovým feelingem v té nejlepší tradici tohoto stylu.

Philly stálo posledních pár let možná tak trochu v ústraní punkového dění, to ale neznamená, že se tam nedělo nic. Minimálně veteránská punková komunita evidentně nezahálela  a jedním z výsledků je bruska The Brood, kterou mají na svědomí členové Sickoids a také některé bývalé členky Witch Hunt. To je pro prdelnakopávací hard core jízdu celkem solidní základ s velkou pravděpodobností, že všechny ty roky zkušeností, které byly navíc posbírány v dobrých kapelách, nepřijdou na zmar. Přidáte li fakt, že nikdo ze sestavy nemá evidentně v plánu věci jakkoliv komplikovat, je výsledek takový, jaký je. Kazeta se šesti zářezama nahraná a vydaná v roce 2013, celková délka cca 13 minut (= ideální) a na ní ostrý a výbušný hard core čerpající ponejvíce ze zlaté éry tohoto stylu a to tentokráte zejména v USA. Právě tímhle jsou The Brood tolik podobní Deathreat, kteří také kradli hlavně doma a přes nezpochybnitelné a očekávatelné ovlivnění Japonskem a Skandinávií zněli ze všeho nejvíc jako srážka Negative Approach, Citizens Arrest a Poison Idea. Přesně tyhle kapely pak byly základní inspirací i pro The Brood i když to přeci jen není taková palba jako v případě bratrů Burdettových a najdete tu i nějaké temnější pomalejší pasáže, které mi malinko připomínají desky Dead and Gone, co vyšly na Prank (a jsou mimochodem geniální). Naprostou většinu času je to ale nekompromisní a tvrdá kanonáda s hrubým avšak srozumitelným vokálem, který svou barvou připomíná Jerryho z Poison Idea se vším všudy a když se přidá do tandemu ještě navztekaný hlas kytaristky, je to fakt maso. K portlandským punkovým zápasníkům sumo pak odkazují i chytlavé kytarové riffy a parádní výrazná basa, díky čemuž vám skladby nezplývají v jeden nepřehledný celek, ale naopak dostávají každá svůj specifický rukopis a už po pár posleších si můžete vyřvávat spolu s kapelou neutěšené texty o smyslu lidské existence psané z perspektivy stárnoucích punkerů a punkerek. Dokud budou vycházet podobné nahrávky, bude tady i naděje, že hard core v který věřím nechcípne.

http://broodphilly.bandcamp.com/