(Junk Cola/Moonlee)

Nerad bych předbíhal událostem, ale s největší pravděpodobnostií je tohle deska letošního léta. Je horké nedělní odpoledne zhruba v polovině srpna, já jsem zničenej po ultimátním fotbalovým mači a od úplný apatie mě zachraňuje právě tahle nahrávka, která mi vlévá energii do žil a i když se mi vlastně ani zas tak moc nechce, nutí mě ťukat do klávesnice. A přestože už si teď uvědomuju, že spousta těch pocitů je nepřenosných, pokusím se vám prostě vysvětlit, proč si myslím, že Xaxaxa nahráli jednu z nejlepších desek za opravdu hodně dlouhou dobu. Tak dávejte prosím pozor.