(Institut Für Mentale Hygiene) 2012

Po rozhovoru se Šemrincem na těchto stránkách, jsem začal čuchat po nějakých nových bez-nadějích násilného hardcore, dlouho jsem nic takového neposlouchal a navíc Ondra psal o nových power/violence hordách s velkým nadšením!!! Díky tomu jsem narazil na tento ansábl z kanadského Montrealu.

(SIXTYNINE Rec.; 2012)

NOVIOT POCHETOK z Makedonie vydali vloni svý třetí LP Melancholic Machine. Hrajou rychlej melodickej skatepunk, kterej odkáže předevšim na skandinávskou odnož těchhle kapel, co kdysi vycházeli třeba na Burning heart records

(kooperace labelů)

Poprvé jsem si tuhle desku pustil jedno letní odpoledne v Rekomandu. Tak okolo čtvrté, kdy do krámu dopadá trocha slunečního světla, které tentokráte geniálně zafungovalo hned dvakrát. Zaprvé, spolu s intrem vytvořilo až tísnivou atmosféru místa, na které dopadá světlo nejen obrazně opravdu málokdy a za druhé - když zaduněly první tóny úvodní skladby Tummo, zcela jasně jsem proti těm paprskům viděl, jak se zvedl prach, který se usadil na krytu gramofonu, knížkách a deskách. Vše kolem bylo nabito statickou elektřinou a zvláštním chvěním, přestože jediným pohybem byla v tu chvíli rotace fialového vinylu na talíři.

12”LP (kooperace labelů)

GRINDCORE z Písku vs. GRINDCORE z Brazílie na jednom 12”LP vinylu.

(Dog Lovers records)

Již po sedmé to zaštěkalo v boudě milovníků psů a my tak máme možnost držet v rukou dá se říci první samostatný regulérní singl žilinských Boiling Point. Mé osobní koncertní setkání s touto partou potvrdilo to, co se tak nějak kolem pořád šuškalo. Že půjde o mladej elán, nasazení, radost a sk8tová rozdováděnost.

(vlastním nákladem)

Ty vole, recenze na kazetu. Skoro bych se vsadil, že je tohle poprvé, co píšu na czechcore recenzi na kazetu. V době, kdy jely kazety, totiž nejel czechcore a pak se to obrátilo. Teď se ale zdá, že nastala ta správná konstelace, což je možná trochu bizarní, ale vlastně docela super. Mám tenhle formát fakt rád, své sbírky kazet jsem se nikdy nezbavil a těší mě, že ji můžu naopak rozšiřovat. No a v neposlední řadě, pro takovejhle primitvní jedovatej pal jako produkujou Midnight Crisis je to prostě pořád nejlepší nosič.

V Praze bývaly časy, kdy pokud chtěl člověk slyšet kvalitní crust, tak musel (krom pár světlých výjimek) vychytat kapelu na tour nebo vyrazit na Moravu (Mass Genocide narozeniny – epic party!!) či do Blavy (AdActa, Feton, Agregat, Lidsky chliv…) na výlet.

(Insane Society)

No, ať je to s tím crustem jak chce, Barvák má evidentně pořád jasno a Contrast Attitude taky. Včetně toho, jakýma barvama je nutný se pomalovat, když vyrážíte na d-beatovou válečnou výpravu, byť je to tentokrát spíš takovej rychlej přepad ze zálohy. Čtyři seknutí katanou v rychlém sledu, ale zase za hodně hlasitého doprovodu a s typicky samurajskou zběsilostí v srdci.

(Geweih Ritual Documents)

Ne, tohle fakt není muzika pro příjemně začínající babí léto. Tohle je špinavej konec února, kdy už se vám zima zdá strašně dlouhá a kdy je člověk vděčnej za slunce v jakýkoliv podobě. Ze zvuku Insect Ark jde pára od huby, je to temná, klaustrofobická a do sebe ponořená hudba. Tahle hypnotická směs drone vrčení, ambientních zvuků a industriálních rytmů s pevným basovým základem je ale vysoce návyková.

12 LP (625 Thrashcore / Psychocontrol Records)

Po desce „Earth.Water.Sun“ (2008) přichází australské grindcore trio Agents Of Abhorrence s novou deskou „Relief“. Vychází v kooperaci kultovního US fast labelu z Bay Area 625 Thrashcore a českého Psychocontrol Records.

(Waking the Dead a další labely)

Mass Genocide Process už to mají za sebou poměrně dlouho. Tohle je pak jejich posmrtná nahrávka, která spatřilo světlo světa díky Petrovi z Waking the Dead Records (název labelu tentokráte věrně odráží realitu) a dalším bláznům, kteří nadále zarputile pokračují v tak nevděčné činnosti jako je např. vydávání desek dávno rozpadlých punkových kapel. Opravdu netuším, kolik lidí může tuhle desku v součastnosti ocenit, ale každopádně je dobře, že vyšla a nezůstala už navždy pohřbena v Bohdanově pokoji. Když nic jiného, jednou to bude skvělá vzpomínka.

(Brandeys City Records)

Nahromadilo se mi ve skříni dost kostlivců a právě nastal čas je začít vytahovat ven. Poslední měsíce mi vůbec nešlo psát o muzice, prostě a jednodužše jsem po těch všech letech trochu vyhořel. Ale je ta správná chvíle se do toho znova pustit, protože všechny ty desky, na které jsem slíbil recenzi jsou super a minimálně těch pár řádek si zaslouží. Tímto bych se chtěl omluvit všem, kterých se to týká, že to vše trvá trochu déle, mrzí mě to a budu se snažit to napravit. No a začneme kostlivcem, který sice není můj, ale je jednoznačně nejstarší a tak trochu se mi vysypal na hlavu. I u něj by ale byla velká škoda, aby zůstal pohřben navždy.

(Damagedone Records)

Už když se před nějakým časem objevil teaser avizující, že se blíží čas, kdy zase zažijeme nějakou lehkomyslnou legraci zpoza řeky Moravy, měl jsem z týhle desky radost. Motiv ala Skycamefalling ze skladby Misery a následný spartakiádní doprovod úvodní Now I Understand, která je jasným tahounem celé nahrávky. Je z ní cítit Bratislavské zázemí sahající do časů, kdy se jelo na vlně Bury Your Dead.

12”LP (Sabotage Records)

Spectres jsou post-punková kapela z Coombs, Britská Kolumbie (Kanada) fungující od roku 2006. Na svém kontě mají několik singlů a dvě velké desky (pokud vezmu i „Nothing To Nowhere“). Svým charismatickým zvukem nás vrací zpět, obdobně jako třeba The Estranged, do dob Joy Division, Warsaw nebo Wipers.

10“LP (Lokal Rekorc)

Lokal Rekorc funguje podle manifestu a spojením mnoha lidí vychází v pořadí druhý titul, krásně udělaný 10“ Timothy Remise. Osobně ho beru jako moji malou radost dnešních dní. Drobná věc, která je základním kamenem pro ty větší.

(MámaMrdáMaso)

Jak už je dobrým zvykem, od MámaMrdáMaso se do zbytku světa šíří další skvělá deska. Trochu netradiční ale je, že tentokrát dostaly podvratný myšlenky prostor i na vinylu. A já říkám: věřím ve smrt a znovuzrození Stevieho Brufena! Jestli si chcete rozšířit obzory i nějakým jiným směrem než do libovolně pojatýho kytarovýho bordelu, tohle fakt doporučuju. „Death Of Stevie Brufen“ se vymyká současný undergroundový produkci v mnoha ohledech.

(vydáno vlastními silami)

Mnohé z toho, co jsem nedávno napsal o Co-Ca, by se dalo v klidu aplikovat i na Telefon a Innoxia a tak může neumětelské filozofování nad fenoménem "rožnovského punku" v klidu pokračovat dál. Zvláště, když je k tomu díky tolika novým deskám ideální příležitost. Z té záplavy (hahaha) mě tahle možná zajímala i nejvíc. Z nějakého důvodu mě totiž překvapilo spojení zrovna těchto dvou kapel, byť je vlastně naprosto logické. A navíc evidentně plně funkční.

(Insane Society)

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem grind coru a už se jím asi nestanu. Pár kapel, hlavně těch, který na to jdou spíš z té punkové než metalové strany, mám rád, mnoho dalších respektuju. Ale, že by se na mém gramofonu tenhle styl nějak více domestifikoval, to opravdu říci nemohu. K nové desce M:40 jsem pak přistupoval přesně touhle optikou, nikdy před tím jsem je neslyšel a myslel jsem si, že hrajou grind core. Nastala ale chyba lávky. Protože jak moc nemusím grind core, tak naprosto miluju nasraný rychlý hard core/punk a "Diagnos" táhne mastný vlas právě na tuhle stranu. Ale nakonec se ukázalo, že je to ještě o trochu složitější.

12“LP (DIY)

Dlouho očekávaná deska brněnských My Dead Cat je konečně venku …

(Vitriol Literary)

Jestli jste v několika posledních rocích zavítali na nějaké letní koncerty v Česku, je tu dost velká pravděpodobnost, že jste viděli hrát některou z kapel Justina Smithe (Graf Orlock, Ghostlimb, Dangers). A tenhle samej fousáč na svém labelu Vitriol Records nedávno vydal knížku, kterou dal dohromady společně Kevinem Stewartem-Panko.