Jak už jsem předesílal v minulé recenzi, po čtrnácti dnech se v „barakudích vnitřnostech“ rozjelo další pokračování královedvorského HlukuStrojů. Tentokráte v režii kapel Wollongong a GNU. Už po příchodu dávalo množství přítomného lidu naději, že půjde o povedený koncert, a a? nechodím dlouho okolo horké kaše – tak se i stalo. Na dvorské poměry těžko uvěřitelných cca 100 lidí příjemně zaplnilo sál a čekalo se.
Kolem desáté naklusali na podium Wollongong a spustilo se peklo. Pochvalu dle mého zaslouží vedle slušné návštěvnosti především zvukař, který se ukázal v dobrém světle již minule. Nic nezanikalo, nic se neztrácelo, každý tón šel poctivě ven.
Wollongong, kteří ve třech hrnou strašně urputnej a hutnej noisovej nátěr měli trochu smůlu na to, že hráli jako první, jejich set na lačno je totiž trochu velké sousto. Linky basy a kytary se vzájemně splétají a tvoří zajímavé rytmické ornamenty, rozvíjeny a rozbíjeny salvami bicích a to všechno se děje jakoby mimochodem. Protože o co tu jde především to je strhující energie, díky níž věříte těm chlapíkům každou notu. O image a štýlo tu nejde v první řadě (ani v druhé), ale když už jsem se zmínil, musím dodat že jedno vím jistě, basáka bych věru nechtěl s výrazem ve tváři, s kterým odkřičel své části textů, potkat večer v parku. Jakkoliv se (snad) vystoupení Wollongong dělilo na jednotlivé písně, můj pocit z něj by se dal spíše přirovnat k přílivové vlně, která se jakoby zničehonic zvedla a všechno spláchla.
Po přestávce, která posloužila k tomu, že jsem zabránil dehydrataci a profoukl si ušní bubínky nastoupili GNU. Tahle dvěma basama vybavená úderka pro někoho možná překvapivě do setu zahrnula především věci z připravované nové desky. Na osvědčené fláky tak došlo až při vyžádaném přídavku. O tom, že to GNU hraje není třeba asi nijak dlouho hovořit, a mám za to, že nemusím ani nikoho přesvědčovat. Zajímavé je tak sledovat hudební vývoj téhle partičky. GNU na nové desce budou bezesporu tvrdší a rozhodnější, než tomu bylo v minulosti. A pod slovem rozhodnější si představte co kdo chcete. Všechny strunné nástroje si navzájem přihrávají a nesobecky se střídají v typické basové lince, kterou občas jakoby hrála i kytara. Bicí všechno jistí zezadu a občas taky pěkně přiloží pod kotlem. To všechno naživo drží velmi dobře pohromadě a je kořeněné pořádným drivem a podtržené hutným zvukem. Na tuhle desku se moc těším.
Ostatně stejně tak se těším na další Hluk strojů, takže zase někdy v Barakudě…
O dalších akcích více na: www.hlukstroju.cz
Více na old.czechcore.cz
|
