Před Fluff festem jsem chrápal u Shamana a koukal jak tam organizuje, přesně podle jeho klasické metodiky, skládaní obalů pro tohle split LP a jeho kompletaci. Vše pomalu ruční výroba, prostě každá věc na téhle desce má nějaký osobitý ksicht. Kdyby šlo vyrejvat ty drážky do desky doma, jistě by na to kluci a děvče vlítli taky. Ale jsou to právě tyhle věci, co z toho dělají obraz kapely. Kdy to není jen hudební obsah, ale celý to tvoří příběh jednotlivých lidských rukou, co přiložili ruku k dílu. No a když jsem odjížděl po festu směrem domů, přistála mi jedna tahle deska v tašce, moc díky Šámí!

Dáme přednost hostům. Tady to u mě fungovalo na první dobu, na první signální. Stejný efekt, jako když jsem si před lety pouštěl nahrávku od 1000 Travels of Jawaharlal. Stačilo jedno hrábnutí do strun, pár úderů do škopků, jeden řádek textů, hned jsem věděl, že to bude fungovat. Ta chemie hned zapracovala, je v tom jakási lehkovážnost, netlačit moc na pilu, dát tomu jasnou linku a chytlavost. Tahle usměvavá dvojice by mohla mít trademark na to, jak z mála vytěžit maximum a přitom nesklouznout k vykalkulovanému patosu. Což by se dalo říct o dalších kapelách motajících se kolem, třeba 12XU, Baton Rouge atd. Hudebně v tom není nic revolučního, což jen ukazuje, že k tomu, aby jste udělali hudbu, stačí jen odhodlání, chuť a trocha vlastní invence.

U Remka je ten algoritmus malinko složitější. Tady přeci jen budete muset zapojit trochu tu šedou hmotu, co máte v palicích. To rozplétání některých motivů ve skladbách a pomalé se nadechování před vypuštěním nahromaděné energie přeci jen nějakou tu chvilku zabere. Musíte si dát malinko čas se dostat do srdce nahrávky, vzít si texty, číst, přemýšlet, zkoumat, ptát se... Ono by jste asi těžko hledali kapelu s podobným rukopisem jako Remek. Je v tom dost osobitosti, když se podíváte na celou desku, bude vám to jasné. Odráží se to taky v hudbě, je to chvílemi dost neučesané, mimo jakékoliv zaběhnuté standarty a postupy, prostě to celé žije podle vlastních potřeb.

Pro milovníky škatulek a všelijakých přirovnání, dal by se najít podobný jmenovatel, a to asi emo. Nebudu se snažit tady vysvětlovat co by to mělo nebo nemělo znamenat, prostě tady ty emoce a myšlenky dominují a Remek i Child Meadow to dávají do spojitostí každý po svém. Deska mě prostě baví. Ne že bych zrovna na tohle vrtěl kyčlí jak o závod, ale jako celek si odnáším více než příjemný pocit.

http://remekdiy.wordpress.com/
http://www.childmeadow.com/