Předchozí deska The Austrasian Goat pro mě byla jedním z největších překvapení na ambient/black metal scéně a tak jsem další nahrávku očekával s opravdu velkou netrpělivostí. Byl jsem opět připraven na zlý, minimalistický black metal říznutý chladnou ocelí ambientních ploch a ani na chvilku mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Nicméně po prvním poslechu "Paved Intentions" jsem zůstal sedět v křesle totálně zmatenej a dezoirentovaj a jediný, co jsem ze sebe dokázal vypustit bylo tiché "ty vole". Bylo to, jako by svět umřel.

Za projektem The Austrasian Goat stojí jediný člověk jménem Julien Louvet, který má evidentně nad vším absolutní kontrolu. Od skládaní samotných songů, přes nahrávání drtivé většiny všech nástrojů až k finální zvukové podobě. A teď vytvořil něco, co vybočuje z jeho předchozí tvorby na první dojem na míle daleko. Hudebně je totiž "Paved Intentions" víc než cokoliv jiného neofolkové album, kterému vládne akustická kytara, piáno a v intencích předešlých nahrávek zcela civilní vokální projev. První srovnání, které mě napadlo byl jednoznačně Death in June, případně klidnější a folkovější songy od Current 93. Skladby si plynou svým vlastním tempem, jeskyněmi temných hlubokých vod a ještě temnějších a hlubších nálad. Někdy je ten pocit tak intenzivní a svíravý až začne být skoro povznášející, protože svoje tělo necháte jinde než svou duši. Tohle se děje zejména v místech, které jsou přirdoušeny smyčkami různých ruchů a hluků bez toho aby zcela udusily strukturu písní. I ve chvílích, kdy se vám do hlavy dobívají zvuky nahrané snad nějakým batyskafem na dně Mariánského Příkopu, slyšíte pod nimi jasně rezonovat melodie kytary či klavíru, což všemu dává naprosto brutální rozměr evokujíci pošahanej folkovej koncert v ponorce uprostřed totální podmořské tmy. Někdy je The Austrasian Goat svým minimalismem hodně blízsko tomu, co dělal Nick Drake a při poslechu skladby "Ban the Hours"  se mi na mysl vkrádá Nature and the Organisation, jeden z projektů Michaela Cashmoora, bývalého člena Current 93. Právě s Nature and the Organisation mám spojenej možná nejsilnější hudební zážitek svýho života, kdy mě jeden nádherný prosincový den doprovázeli ve sluchátkách po rozpadlých šumavských vesnicích a málem mi z toho regulérně jeblo. "Paved Intentions" si dokážu představit přesně v téhle situaci, má podobně nemocnou náladu, nasáklou nepatetickou aurou okultismu se silou probouzet duchy minulosti a něco, co jen tak podvědomě tušíme. Tahle muzika tomu dokáže dát kontury, které nás děsí i přitahujou zároveň. V jeden moment jsem měl trochu nutkání srovnat tuhle desku i se sólovkama Steva Von Tilla nebo Scotta Kellyho, ale při vší úctě, kterou k nim chovám, ve srovnání se současnou podobou The Austrasian Goat jsou to v podstatě pozitivní písničky. Ze světa Juliena Louveta (alespoň toho hudebního) světlo odešlo a jestli se někdy vrátí se ptá i on sám.

"Could the lights come back?
Like smiling beacon on the aching visage of winter´s night"

http://www.theaustrasiangoat.com/