Každý okamžik má svůj zvuk. A až se budou nad Prahou a tímhle světem zatahovat černý mraky a ptáci potáhnou na svou úplně poslední cestu, mě bude s největší pravděpodobností znít v hlavě tenhle singl. Bude to ten moment, kdy už tušíte, že přichází konec, ale z novin a televize je slyšet pořád stejná písnička o tom, jak je vše v naprostém pořádku. Ani hovno, nic není v pořádku a Flowers for Whores dokázali přesně tohle zoufalství zachytit.
Počet obrázků: 1
Tahle deska by se spíše hodila do pera někomu, kdo má vytříbenější básnické střevo, než-li je tomu u mě. Avšak červíček pokušení napsat recenzi na tuhle desku ve mně hlodal dostatečně dlouho, až jsem podlehl a musel jsem své dojmy z této desky vychrlit na pole několika řádků.
Pole hardcore / punku nám nabízí nesmírnou škálu stylů. Pokud slyšíte na slovo „country“ a jste rádi, když nitky souvislostí ukazují na slovo „punk“ nebo „hardcore“, vyzkoušejte německé vydavatelství Hometown Caravan nebo jeho americké kolegy Suburban Home Records. Vycházejí tak zajímavé desky.
Počet obrázků: 3
(Hometown Caravan/Sabotage Records) Ani nevím, kolik je chlapíkovi s pseudonymem Digger Barnes vlastně let. Jeho „imidž“ o věku moc nenapoví a jeho hlas je jistý, jako kdyby odrážel dlouholeté životní zkušenosti. Svou hudební cestu si „kope“ pozvolna a s rozvahou mafiána zakopávajícího mrtvolu na osvětlené periférii města. Před pár lety se ke mně dostaly dva jeho „debutní“ singly. Jeden byl samostatný a druhý split s Alliem. Oba vyšly pod hlavičkou Sabotage Records a jakmile jsem je slyšel, bylo mi jasné, že chci slyšet víc
Stejně jako před pár lety se zdálo neuvěřitelný, že by křesťani chtěli hrát metal, dnes je na pořadu dne další na první pohled divný spojení – crust a vegan sxe. Na pánbíčkáře, co si v pitu hrajou na kick box zápasy, jsme si časem zvykli a myslim, že i na tohle (pro mně mnohem příjemnější) spojení si budou muset zvyknout i pravověrní alko punx.
Evidentně úplný pomatenci. Okamžitě po startu celý týhle jízdy se na vás vyvalí směs mrzáckejch kytarovejch zvuků, pošahanejch rytmů a bláznivýho vokálu. The Jesus Lizard v jednom kole s Daughters, občas do nich vrazí starý Slayer v podobě thrashovýho riffu. Black Elk se na svojí druhý desce nekoukají napravo ani nalevo a je jim jedno, jaká pustošivá stopa za nima zůstane.
Když se kdysi rozpadli Three Mile Pilot, měli všichni pocit, že je to konec. Že už nikdo nikdy nebude vyprávět příběhy stejným způsobem. Jenže z popela povstlaly hned dvě nové kapely, které další podobné úvahy vymazaly s grácií sobě vlastní. Svými šípy nás zasáhli Pinback a.....The Black Heart Procession. A uzdravit se není možné.
Počet obrázků: 1
Z Havaje až na Stříbrnou raketu! Tomu se říká kariéra! Troyovy skladby se tetelí jako vzduch, pálí jako značkovací železo a hladí jako ruka tajný milenky. Žádnej digitál, jen krásně se lesknoucí černej asfalt a v něm vyražený osudový slova a tóny. Ohebnej hlas, kterej se nikdy neskloní, nikdy nepřestane stoupat. (Text Silver Rocket)
Přiznám se, že jsem měl velké dilema, jestli napsat recenzi na novou desku Converge, Doomriders nebo Rise and Fall. Od všech jsem očekával hodně a ani jedna mě nezklamala, ale nakonec vyhráli belgičtí bijci. Když jsem se totiž u všech zmíněných nahrávek dostal trochu více pod povrch, zjistil jsem, že Rise and Fall tnuli nejhlouběji. A že to bolí.
Zpráva o vydání téhle desky se ke mně dostala jako blesk z čistýho nebe, jen pár dní před vydáním. O to větší radost mi ale udělala, protože demo ROXOR pro mě osobně představuje jednu z nejpovedenějších nahrávek československýho hardcoru za poslední dobu a představa jeho převydání na vinylu se mi víc než zamlouvala. Začnu proto stranou východniarov…
Sex/Vid jsou z Olympie a vždy byli tak trochu obskurní a utajenou kapelou. Nicméně v poslední době je o nich slyšet čím dál častěji a po debutním singlu přišel na řadu dvanácti palec, který vás rozmačká jak prázdnou plechovku od piva. Na úvod iritující vazba, která se rozjede do totálního nářezu přesně ve chvíli, kdy vás začne totálně srát.
Německý label Hardware Records má úspěšný rok a vydává jednu skvělou nahrávku za druhou. V reedici vydal debutní singl Idle Hands, který byl téměř ihned vyprodaný, v zápětí následovaly velké desky Iddle Hands a Short Fuse. Obě fošny jsou naprosto skvělé a na paty jim šlapalo debutní album Chuck Damage, kapely z Münsteru/Dolmenu. Potvrzují pravidlo “do třetice všeho dobrého”.
Bezvadně zvolenej název pro kapelu do dnešních dnů a ke všemu po válu od Dead Kennedys, tak to je práce životně ani rok žijící kapely z Varšavy. Sešli se tady prověřené tváře ze spolků KNIFE IN THE LEG, SIX PACK, GAS CHAMBER MELODIES, BOLD & THE BEAUTIFUL, THE BLACK TAPES, FALL BEHIND, BURST IN, DAYMARES a tedy i SUNRISE.
Počet obrázků: 2
Na úplným konci světa by měla hrát tahle deska. Až to tady vyčistí nějaká pandemie nebo libovolná katastrofa monumentálních rozměrů, až bude země zase úplně prázdná a připravená na restart, měl by do toho nebeskýho klidu znít hlas a kytara Matteah Baim. To jsou ideální kulisy pro „Laughing Boy“.
Vydavatelství Jade Tree má své zlaté roky už dávno za sebou. Oba šéfové dali přednost před labelem, rozrůstajícím se rodinám a učitelským profesím. O to s větší pozorností je dobré nepropásnout nový titul, když už něco tedy výjimečně vyjde. Jako třeba po neuvěřitelně dlouhé době nový zářez v podobě desky Cloak/Dagger.
Počet obrázků: 2
Únik. Aspoň na chvíli. Pryč od starostí, tlaků, průserů, podrazů, keců. Zavřít se do „As Good As Gone“, proplouvat tou zvláštní zvukovou stavbou, levitovat někde na pomezí dvou světů, odpojit se. Nudge jsou jako výlet do cizí země.
Ok sráči! Social Circkle mě kdysi totálně rozstříleli svými skladbami na No Bullshit vol. 2 kompilaci a také jejich samostatný singl byl jízda jak hovado. I proto jsem nejen já očekával jejich první velkou desku s velkou netrpělivostí. Je to totiž přesně ta kapela, která se v dnešní lehce komplikované době nebojí jít přímo k věci a to navíc se smrtící přímočarostí. Ono je totiž opravdu zbytečné to nějak moc komplikovat a zkoušet neustále vymýšlet nějaké triky jak zaujmout, když víte, že to co milujete nejvíc je přímočarý, rychlý hc/punk.
Počet obrázků: 2
Zprávu o znovuobživnutí Chorvatsko/Slovinské Analeny uvítalo s nadšením nemálo fandů živelného emocoru. Kapela jenž je u nás hodně oblíbená, přinejmenším díky spoustě vydařeným koncertům. Letošní comeback v podobě vystoupení na Fluffu jsem nějak zas tak nedocenil, důvod byl jednoduchý, až moc jsem očekával starou Analenu a namísto toho přišli zbrusu nové skladby, které mě zaskočili totálně nepřipraveného. O to s větším nadšením jsem čekal na balíček ze Slovinska, který by to měl rozseknout.
Počet obrázků: 3
