Hodně sázím na první dojem. Ať už je to dobře ne, první dojem je asi klíčový a horko těžko se někdy i se zcela milným svým prvotním pohledem vypořádávám. Při spuštění právě horkého alba „State of unrest“ mě naskakují myšlenky, že mám tu čest s dobrou, ale přesto ořízlou verzí Propagandhi, trashové výjezdy kanaďanů jsou zde nahrazeny parádním vokálem. Síla motoru prvotřídní - tedy táhne to, ale jsme přeci jenom v jiné výkonnostní třídě. A po čase to přichází. Cítím, že jsem lapen a svoji závislost volím bez okolků další slastnou porcí, takže repete 13 valů a jedem nanovo.
Earthride mají styl označený jako Maryland doom/stoner metal a mnohé o nich napoví souvislosti z následujícího „stromu života“ - v roce 2002 se rozpadla skupina Spirit Caravan (Robert Scott "Wino" Weinrich, Dave Sherman a Gary Isom). Weinrich se připojil k Place of Skulls a založil The Hidden Hand (v roce 2007 se rozpadli i The Hidden Hand a Weinrich se vrátil ke znovuobnoveným Saint Vitus). Sherman založil Earthride a Isom se připojil k Internal Void, Pentagram, Valkyrie a Nitroseed. Nová deska se jmenuje “Something Wicked” a vyšla na Doomentia Records.
Málokdo je se svojí hudbou tak dokonale vizuálně propojenej jako Joe Lally. Podívejte se na fotky Fugazi nebo na jejich koncerty: ten drobnej chlapík je skoro vždycky v pozadí, soustředěnej, nenápadnej. Nikdy se neusmívá, ale nejde říct, že by byl nešťastnej: je z něj cejtit velkej klid a vyrovnanost. A přesně taková je muzika, kterou dělá. Skromná, nenápadná, soustředěná na detaily. Není bůhvíjak veselá, ale má v sobě pozitivní nádech a zvláštní moudrost. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale teď, v roce 2011, mě sólový alba Joea Lallyho nebo The Evens baví snad i víc, než Fugazi. Rouhání?
Jeden z důvodů proč miluju The Black Heart Procession je ten, že se nebojí. Už od úplného začátku plují temnýma vodama do míst, kde nikdo před nimi nebyl. První deska byla vlastně jen takové ševelení větru, jež pohupovalo lucernou na přídi a přesto v sobě má pořád tolik touhy. Stejně jako konkrétnější volání sirén na Dvojce a Trojce. A pak najednou přišla detektivka pod palmama, zcela zřetelné songy s pevnou osnovou a v neposlední řadě odvaha se vrátit zase zpátky. A když už jsem si myslel, že vím všechno, vyšla tahle deska. Ta odvaha nezradit sám sebe a přitom nezůstat stát na místě je pro mě naprostou záhadou, ale nepřestává mě fascinovat.
Makarónské trio Valerian Swing není třeba sáhodlouze představovat. Přeci jenom před časem se tady už na pár místech objevili a po svém EP a debutové desce přišli s druhou řadovkou o jejíž vydání se postaral Magic Bullet.
Počet obrázků: 2
KOMATOZ hrají crusty/thrashing/metal/punk s nálepkou „ СДЕЛАНО В СССР“. Pocházejí ze St.Petersburgu a společně s Distress je mám zařazené jako známější představitele ruského punku, zajisté i díky jejich neúnavnému koncertování. Jejich nová deska vychází v kooperaci mnoha labelů a jedním z českých je Papagájův Hlasatel Records. Vyšla nedávno i na vinylu a jmenuje se „Two Hands“.
Totální deska, naprosto totální deska. Ucelená, pevná, temná. Troufám si tvrdit, že od alba „Forging Steel And Laying Stone“ (2006) od Akimbo se na poli „noise“ muziky neobjevilo nic lepšího. Fakt. Young Widows vstoupili díky „In And Out Of Youth And Lightness“ do kategorie naprostejch velmistrů žánru. Nevěřil jsem, že se ještě objeví nějaká kapela, která by v obsazení kytara, basa, bicí dokázala přijít s nějakým vlastním, novým zvukem bez toho, aby se musela pouštět do nesrozumitelnejch experimentů. Young Widows se to povedlo. Přepište osnovy.
Mám pocit, že čas od času scéna začne hnít víc než je snesitelný. A s tím hnitím přichází potřeba něčeho novýho, radikálnějšího, tvrdšího… Za ty roky co se v tomhle motám jsem už pár takových období zaregistroval. Vegan sxe / hard line vlna nebo crimethinc trend jsou hodně výrazný příklady. V posledních letech tyhle věci opět trochu zapadly a je už asi zase čas na nový radikály. A protože je nuda jenom se opakovat, je potřeba najít něco aspoň trochu novýho. Takže vem abstinenci, radikální ekologii, anarchismus, anti civilizační postoje, namíchej to s metalem, hezkýma designama desek a triček a dostaneš feral edge. Uh, dobrá škatulka každopádně. Straight edge kids kempující bez stanů v lese, vzívající prastarý kulty a „primitivní“ národy, earth first filozofii, zelený anarchismus atd. Celkem lákavej mix, znám pár lidí co tohle musí zákonitě oslovit. Kapely na tomhle splitu (hlavně Peregrine) pak můžeš chápat jako přední postavy tohohle stylu.
Moje víkendová návštěva berlínského recordstoru Static Shock měla jeden hlavní důvod a to ukořistění desky Agro Jive. Věděl jsem, že Iffy nezklame, tohle je přesně jeho parketa. Stejně jako já miluje kodaňskej punk až za hrob a tak asi po hodině odcházím zcela spokojen (u jedné desky samozřejmě nezůstalo, ale to už je na jiné povídání) a nemůžu se dočkat, až položím vinyl jak se říká na plotnu. Zůstal na ní v podstatě do dneška.
Štěkot číslo dvě konečně vyšel a jak už naznačil první titul – dvou skladbový singl Austina Lucase, máme co do činění s jednoduchými počty. Velikost formátu – sedm palců a ani o milimetr víc, ručně dělaný obal (na počítačové podvádění musíme zapomenout – tady se jede v duchu milovníků ÁBíČkovýchslepovaček tedy nůžky, razítka, lepidlo), striktní limitovaná edice dosahující nevelkého počtu 120 kusů + nějaké ti osobní plky jako bonus.
Počet obrázků: 2
Milej Blakeu Schwarzenbachu, (panebože, takhle napsaný to vypadá strašně, máš šílený jméno na skloňování), tady Aran z Prahy. Spolu s dvěma kámošema, Pedrem a Machym, děláme 11. května koncert tvý nový kapely Forgetters v Klubu 007, je to tam super. Tohle ti píšu, protože vím, že si to nikdy nepřečteš, takže nemusím bejt vůbec nervózní. Cha! Tvoje muzika mě provází bezmála celejch těch dvacet let, co jsi na scéně. Jasně, mohl bych ti to říct na Sedmičce, ale tohle se blbě říká a já na to moc nejsem. Já bych se cejtil trochu trapně, ty by ses cejtil trochu trapně. Takže ti řeknu asi něco jako: „Hi, my name is Adam, I am one of the promoters. The beer is in the fridge, when you will need anything else, just let me know.“ Ale je toho víc, co bych ti chtěl říct.
„V kopcích okolo Brna opět hoří nesvaté ohně! Jen dva měsíce po LP vydání dema Evidence Smrti je na světě dlouho očekávaná samostatná deska Festy Desperato. Kytary syčí jako klubko hadů, bicí jsou kára, zuřivě uhánějící morovou zemí. Ahasver volá do tiché krajiny svoji legendu o pádu lidí. Provazy se kývou ve větru - psi už odevzdali kořist svému Pánovi. 10 tracků na méně než 20 minutách, špičkový d-beat crust pro všechna hnijící srdce!“ (text web Insane Society)
Tak, rozhodl jsem se udělat další krok na cestě, jež směřuje k vykoupení z klatby, jež jsem na sebe uvalil několika emocionálně zabarvenými recenzemi na písničkářské, či jinak podivné desky. Snad bude tedy tato recenze dostatečně punková a to samé se vlastně týká i té desky. Strávil jsem nad tím správným výběrem ostatně dost času a doufám, že nezklamu.
Na prvním albu Hollow Psalms (Life is Abuse, 2002) se Ludicra představila jako banda crusterů, vzdávající špinavej a punkovej hold norskejm, stejně tak americkejm blackmetalovejm vzorům.
Počet obrázků: 1
První zprávy o tom, že nové album Lousvillského tria vyjde na indie značce Temporary Residence (domov kapel Black Heart Procession, 3MP, Explosions In The Sky, …) musela přinejmenším zaskočit všechny ty, kteří si nechali dobrovolně od Coliseum vyrazit přední zuby jejich předchozí deskou No Salvation (Relapse), jenž byla ve znamení motörheaďáckých riffů, D-beatu a splašeného rytmu.
Počet obrázků: 2
Yersinia je mladá švédská krev, která po dvou singlech přichází se svojí první velkou deskou o kterou se postaral známý spojenec. Odpálením prvního zářezu z celkového 11 skladbového alba, dostávám slušnou ránu do nastražených sluchovodů s nulovou absencí na zotavení.
Počet obrázků: 2
Bezejmenný čtyř písničkový debutní singl kapely Bee Control je na světě. Kapela je trojlístek složený ze členů - Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger), Trevor de Brauw (Pelican, Tusk, Chord) a Theo Katsaounis (Joan of Arc, Locks, Hey Tonal). Bee Control jsou skuteční a jejich debutní singl je na světě. Nahrál ho Dave Laney ve zkušebně! Na vydání se podílel i český label Revolution Summer.
Výborně!!! Přesně toto jsem si řekl, když jsem se dozvěděl, že Lahar mají vydávat novou desku. Tuhle jihočeskou sebranku snad představovat nemusím. Od podzimu, kdy už bylo jasné, že nový matroš je nahraný, jsem se nemohl dočkat, až to uslyším. Na živo jsem je znal dobře, ale z desky jsem Lahar znal jen se Samuelem a na Bánana jsem se přímo těšil. A koncem února jsem se také dočkal, deska byla venku (k dostání je samozřejmě jako LP obyč, limitka a CD verze). Jmenuje se Umění strachu, obsahuje 8 věcí, vyšla koncem února 2011 a s chutí se do ní můžeme pustit.
