Totální deska, naprosto totální deska. Ucelená, pevná, temná. Troufám si tvrdit, že od alba „Forging Steel And Laying Stone“ (2006) od Akimbo se na poli „noise“ muziky neobjevilo nic lepšího. Fakt. Young Widows vstoupili díky „In And Out Of Youth And Lightness“ do kategorie naprostejch velmistrů žánru. Nevěřil jsem, že se ještě objeví nějaká kapela, která by v obsazení kytara, basa, bicí dokázala přijít s nějakým vlastním, novým zvukem bez toho, aby se musela pouštět do nesrozumitelnejch experimentů. Young Widows se to povedlo. Přepište osnovy.
Mám pocit, že čas od času scéna začne hnít víc než je snesitelný. A s tím hnitím přichází potřeba něčeho novýho, radikálnějšího, tvrdšího… Za ty roky co se v tomhle motám jsem už pár takových období zaregistroval. Vegan sxe / hard line vlna nebo crimethinc trend jsou hodně výrazný příklady. V posledních letech tyhle věci opět trochu zapadly a je už asi zase čas na nový radikály. A protože je nuda jenom se opakovat, je potřeba najít něco aspoň trochu novýho. Takže vem abstinenci, radikální ekologii, anarchismus, anti civilizační postoje, namíchej to s metalem, hezkýma designama desek a triček a dostaneš feral edge. Uh, dobrá škatulka každopádně. Straight edge kids kempující bez stanů v lese, vzívající prastarý kulty a „primitivní“ národy, earth first filozofii, zelený anarchismus atd. Celkem lákavej mix, znám pár lidí co tohle musí zákonitě oslovit. Kapely na tomhle splitu (hlavně Peregrine) pak můžeš chápat jako přední postavy tohohle stylu.
Moje víkendová návštěva berlínského recordstoru Static Shock měla jeden hlavní důvod a to ukořistění desky Agro Jive. Věděl jsem, že Iffy nezklame, tohle je přesně jeho parketa. Stejně jako já miluje kodaňskej punk až za hrob a tak asi po hodině odcházím zcela spokojen (u jedné desky samozřejmě nezůstalo, ale to už je na jiné povídání) a nemůžu se dočkat, až položím vinyl jak se říká na plotnu. Zůstal na ní v podstatě do dneška.
Štěkot číslo dvě konečně vyšel a jak už naznačil první titul – dvou skladbový singl Austina Lucase, máme co do činění s jednoduchými počty. Velikost formátu – sedm palců a ani o milimetr víc, ručně dělaný obal (na počítačové podvádění musíme zapomenout – tady se jede v duchu milovníků ÁBíČkovýchslepovaček tedy nůžky, razítka, lepidlo), striktní limitovaná edice dosahující nevelkého počtu 120 kusů + nějaké ti osobní plky jako bonus.
Počet obrázků: 2
Milej Blakeu Schwarzenbachu, (panebože, takhle napsaný to vypadá strašně, máš šílený jméno na skloňování), tady Aran z Prahy. Spolu s dvěma kámošema, Pedrem a Machym, děláme 11. května koncert tvý nový kapely Forgetters v Klubu 007, je to tam super. Tohle ti píšu, protože vím, že si to nikdy nepřečteš, takže nemusím bejt vůbec nervózní. Cha! Tvoje muzika mě provází bezmála celejch těch dvacet let, co jsi na scéně. Jasně, mohl bych ti to říct na Sedmičce, ale tohle se blbě říká a já na to moc nejsem. Já bych se cejtil trochu trapně, ty by ses cejtil trochu trapně. Takže ti řeknu asi něco jako: „Hi, my name is Adam, I am one of the promoters. The beer is in the fridge, when you will need anything else, just let me know.“ Ale je toho víc, co bych ti chtěl říct.
„V kopcích okolo Brna opět hoří nesvaté ohně! Jen dva měsíce po LP vydání dema Evidence Smrti je na světě dlouho očekávaná samostatná deska Festy Desperato. Kytary syčí jako klubko hadů, bicí jsou kára, zuřivě uhánějící morovou zemí. Ahasver volá do tiché krajiny svoji legendu o pádu lidí. Provazy se kývou ve větru - psi už odevzdali kořist svému Pánovi. 10 tracků na méně než 20 minutách, špičkový d-beat crust pro všechna hnijící srdce!“ (text web Insane Society)
Tak, rozhodl jsem se udělat další krok na cestě, jež směřuje k vykoupení z klatby, jež jsem na sebe uvalil několika emocionálně zabarvenými recenzemi na písničkářské, či jinak podivné desky. Snad bude tedy tato recenze dostatečně punková a to samé se vlastně týká i té desky. Strávil jsem nad tím správným výběrem ostatně dost času a doufám, že nezklamu.
Na prvním albu Hollow Psalms (Life is Abuse, 2002) se Ludicra představila jako banda crusterů, vzdávající špinavej a punkovej hold norskejm, stejně tak americkejm blackmetalovejm vzorům.
Počet obrázků: 1
První zprávy o tom, že nové album Lousvillského tria vyjde na indie značce Temporary Residence (domov kapel Black Heart Procession, 3MP, Explosions In The Sky, …) musela přinejmenším zaskočit všechny ty, kteří si nechali dobrovolně od Coliseum vyrazit přední zuby jejich předchozí deskou No Salvation (Relapse), jenž byla ve znamení motörheaďáckých riffů, D-beatu a splašeného rytmu.
Počet obrázků: 2
Yersinia je mladá švédská krev, která po dvou singlech přichází se svojí první velkou deskou o kterou se postaral známý spojenec. Odpálením prvního zářezu z celkového 11 skladbového alba, dostávám slušnou ránu do nastražených sluchovodů s nulovou absencí na zotavení.
Počet obrázků: 2
Bezejmenný čtyř písničkový debutní singl kapely Bee Control je na světě. Kapela je trojlístek složený ze členů - Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger), Trevor de Brauw (Pelican, Tusk, Chord) a Theo Katsaounis (Joan of Arc, Locks, Hey Tonal). Bee Control jsou skuteční a jejich debutní singl je na světě. Nahrál ho Dave Laney ve zkušebně! Na vydání se podílel i český label Revolution Summer.
Výborně!!! Přesně toto jsem si řekl, když jsem se dozvěděl, že Lahar mají vydávat novou desku. Tuhle jihočeskou sebranku snad představovat nemusím. Od podzimu, kdy už bylo jasné, že nový matroš je nahraný, jsem se nemohl dočkat, až to uslyším. Na živo jsem je znal dobře, ale z desky jsem Lahar znal jen se Samuelem a na Bánana jsem se přímo těšil. A koncem února jsem se také dočkal, deska byla venku (k dostání je samozřejmě jako LP obyč, limitka a CD verze). Jmenuje se Umění strachu, obsahuje 8 věcí, vyšla koncem února 2011 a s chutí se do ní můžeme pustit.
Tohle je vůně Seattle, Vancouveru, Tacomy a vůbec pomezí Britské Kolumbie a státu Washington. Zdejší scéna patří k mým nejoblíbenějším a aby ne, když disponují jmény jako Undertow, Strain, Trial, By A Thread, Go It Alone, Botch, Get the Most, Harkonen, Burden, Champion a Grave Maker. Právě poslední dvě jména spojují tuhle recenzi.
Počet obrázků: 1
Už jsem skoro přestával doufat, ale nakonec to klaplo. Legie prokletých přeci jen udeřila v plné síle a vyslala jasný signál, že punk umře na tomhle posranym světě až jako poslední. A já jsem to věděl a i proto jsem se nemohl dočkat až tahle deska vyjde a měl jsem podobný mrazení v zátylku, jako když mi bylo 16 a pošťačka mi přinesla balík z novejma deskama a já se ten den ulil ze školy, abych si ho mohl převzít a nemusel jsem až druhý den na poštu do vedlejší vesnice.
Tuhle kapelu jsem loni objevil úplnou náhodou a okamžitě mi ukradla srdce. V hlavě jsem si je už dávno zabookoval na svůj vysněnej psychedelickej festival v lese, kde budou hrát na hlavní stejdži v exkluzivním čase. Existujou totiž dny, kdy neposlouchám nic jinýho, než All In The Golden Afternoon. Furt dokola, horem dolem, zleva zprava. Jejich muzika je jako rozvícená lampa v temným pokoji a já jsem můra, která se slepě vrhá za světlem a nic ji nezastaví. A během týhle zimy jsem svojí dávku světla potřeboval fakt hodně často.
Sonic Avenues, Montreal power pop punk parta vs Steve Adamy Band, kteří jsou rovněž z Kanady. Na německém labelu P.Trash Records vychází pro společné EURO turné Sonic Avenues / Steve Adamy Band společný „tour“ singl. Obě kapely jsou pop i punk v jednom a buďte si jistí, že pražská zastávka obou kapel, v rámci jejich evropského turné bude stát za pozornost.
Bangers jsou melodičtí hardcore/punks z anglického Cornwallu. Mají split Ep s amíky Dirty Tactics, se kterými jeli v loňském roce i evropské turné. „Dudes Trip“ je kompilační CD se všemi doposud vydanými Bangers nahrávkami a vyšlo na sympatickém „one man“ DIY labelu Flix Records.
Nějakou dobu jsem konzumoval a nějakou dobu trávil. Ono samo dospívání Mad Pigs nemělo žádného krátkého trvání, tak snad mi bude i odpuštěno, že jsem dva měsíce nenapsal ani řádku kritiky ohledně tohoto vinylového nosiče, který mi pan vydavatel a zpěvák Mad Pigs v jedný osobě, věnoval už na Killed by Brno v prosinci 2010. K Mad Pigs jsem vždy přistupoval poněkud opatrněji, jednak nejsem velkým obdivovatelem stylu, který tahle kapela „zastupovala“ a ani na živo jsem se nedokázal zbavit dojmu téměř nulového náboje. Zjednodušeně mi Mad Pigs hudebně neměli co nabídnout.
